Minulý rok kouzlili úsměv ve tvářích malých pacientů klauni.

Letos to jsou tito medvidci, které taktéž vyrobily odsouzené ženy v Opavě.

Klauni Medvidci

 

 

 

 

 

 

 

 

Pomáháme. Rádi.

Díky všem těmto obětavým lidem Kiwanis
panenka žije a pomáhá. Děkujeme!

Šikovný klouček Péťa

Petr Adámek se narodil 11.12.2007 předčasně císařským řezem ve 27. týdnu společně se svým bráchou Pavlem ve Frýdku-Místku. Byli jsme strašně malinkatí, vážil pouhých 1460 g a měřil 39cm a bráška Pavel měl 1440g 37cm. Bráška Pavel i přez veškerou péči nemocnici v Ostravě-Porubě neopustil (zemřel).

Již v nemocnici bylo zjištěno krvácení do mozku, ale tenkrát vůbec nikdo netušil, jaké to bude mít následky. Až postupem času se začaly projevovat pohybové nedostatky. I když od malička chodí na různé rehabilitace, které se snažily zlepšit mé pohybové schopnosti, všechno se napravit nedaří.
Diagnoza DMO napsána sice již v Porubě, rodičům tuto zkratku nikdo nevysvětlil a snad ze soucitu nám rodičům nikdo neřekl o co se vlastně jedná. Až při prvním lázeňském pobytu ve 4 letech se dozvěděli od maminek v Metylovicích, co to všechno znamená a jaké jsou množnosti pomoci státu. Zbytek už bylo jen hledání na internetu. Ani nechci domýšlet co nás takový soucit s nevysvětlením zkratky DMO stál.
Velký pokrok (hlavně psychicky) byl zaznamenán až díky skvělému personálu školky "Naděje" ve Frýdku-Místku, kde se velice dobře věnují dětem, které neměly to štěstí být úplně jako ostatní. Naučili ho mít rád i ty hnusné rehabilitace, které se mu předtím vůbec nelíbily.

Dnes je Petr již školák v 3. třídě školy Naděje Frýdek-Místek, kde se mu líbí a celkem se mu i daří učení. Pravidelně s ním táta jezdí na terapie do neurorehabilitačního centra Arcada v Ostravě a na lázeňské pobyty do Klimkovic, kde jsou viditelné pokroky v mé chůzi.

Petr a dětská mozková obrna

Péťa má postiženy obě dolní končetiny a jednu ruku.

"Triparéza: Je typická zvýšeným svalovým napětím na obou dolních končetinách, vnitřně rotačním postavením dolních končetin, ohnutím v kyčelních i kolenních kloubech, stažením dolních končetin k sobě a vbočením kolenních kloubů směrem dovnitř. Na chodidlech jsou přítomny deformity. U kojence je opožděno vzpřimování."

Viditelné je to zvláště při chůzi. Chodí po špičkách - někdy mu říkají baletka. Ve skutečnosti však díky vytrvale staženým svalům v lýtkách, které nedokáže sám ovládat.

Taková chůze je pro mne velmi namáhavá a to se projeví i při krátké procházce - moc toho sám neujde.

Jedinou mojí šanci je neustálá rehabilitace a cvičení. Tuto provádí zkušení rehabilitační pracovníci i rodiče s bráchou doma. Všechny cviky se musí postupně učit, protože musí cvičit (nebo být cvičen) pokud množno denně. Jistě Vám nemusím nic říkat o tom, že to ani zdaleka není nic příjemného. Velmi často toto cvičení špatně zvládá hlavně psychicky, ale často to i zabolí. Nutno přiznat, že si postupně zvyká ....

Nejlepší formou rehabilitace jsou lázeňské pobyty. Jedná se o 4 týdenní léčebnou kůru, která má za úkol intenzivně a systematicky naučit nové cvičení. Toto je doprovázeno i uvolněním např. léčivou vodou. Takové lázně jsou sice dobré, ale bohužel speciální péče pro tuto diagnózu je velmi nákladná a není hrazena státem.